Školní lekce cestování stopem

K cestování autostopem jsem se dostal náhodou minulý rok, kdy jsem četl různé statusy nebo zhlížel různá videa na facebooku či na internetových blozích mých českých a zahraničních přátel parkouristů/freerunistů, kteří cestovali po Evropě nebo po světě.

Poprvé jsem tento způsob cestování vyzkoušel před rokem v srpnu, kdy jsme s kamarádem šli pěšky cestu delší než 40 km z Havířova do Kobeřic na Opavsku na parkourové setkání. Své první auto jsme si zastavili na benzínové stanici před městem Hlučín a ono nás dovezlo do centra města, odkud jsme pokračovali dál. Tehdy se zaselo semínko zvědavosti vyzkoušet tento druh cestování. Během posledního půl roku rostlo a rostlo do okamžiku, kdy nastal čas vyzkoušet stopování v oblastech, jež dobře znám.

Den D začíná

Můj denzačal v úterý 5. července roku 2016 v den příchodu šiřitelů křesťanství Cyrila a Metoděje zde na Moravu. Jestli v tom vidíte nějaké znamení, tak pravda je jiná. Kamarád měl volno v práci, tak napsal, zda-li nechci k němu přijet, a já že přijedu.

Přijel jsem tedy do obce Hlučín ve dvě hodiny odpoledne, odkud jsem měl v plánu se pěšky nebo stopem dostat do obce Kobeřice na Opavsku vzdálené nějakých 17 km. Stoupl jsem si proto za ceduli „Sbohem Hlučíne“ a začal mávat palcem na projíždějící auta. Cítil jsem se v prvních několika okamžicích jako šašek (kdyby tam byl můj kamarád Daniel Hanuš autor webu www.danielhanus.cz, tak by oznámil: „Překračuješ svou zónu pohodlí.“), taky jsem se okamžitě začal sobě smát. Projelo přibližně patnáct aut a žádné nezastavilo, asi pět lidí jsem něčím slušně pobavil, protože se usmívali, tři mi ukázali prostředníček a poté přidali na plynu. Asi dvacáté auto mi zastavilo, mělo značku Škoda něco (v autech se nevyznám) a v něm majitel stavební firmy. Tento řidič mě dovezl do vesnice Dolní Benešov vzdálené osm kilometrů a vysadil v centru. Chvilku jsem se procházel po vesnici a dostal se znovu na okraj Dolního Benešova k ceduli „Sbohem DB“, zde následovalo vztyčení prstu (nezdá se to, ale bolí z toho ruka), zastavení třetího auta a znovu řidič stavebník, ale tentokráte expert přes střechy. Dovezl mě do vesnice Bolatice a odtamtud jsem šel pěšky ke kamarádovi do Kobeřic.

Celkové shrnutí – Bylo to dobrodružné, naučil jsem se novou věc, díky které se mi propojily nervové spoje v mozku, a mám do budoucna co vykládat kamarádům. Navíc mám v plánu podniknout toto znovu,ale ve větším.